NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ
5.1.2018:
Mé novoroční předsevzetí aneb jak jsem se dostal k Fujifilmu a ohnisku 35mm.

Obvykle si celoroční předsevzetí nedávám (a už vůbec ne ta fotografická), protože s tím nemám dobré zkušenosti. Daleko raději si plánuji věci, na kterých chci pracovat, v menších časových úsecích, což se mi potom daří lépe plnit.

Letos je však všechno jinak! Rozhodl jsem se totiž, že budu celý rok fotit jedním objektivem, a to dokonce pevným. Takže úplně bez zoomu, mým zoomem nechť jsou mé končetiny...

Jak jsem se k tomu dopracoval?
Jak mě všichni dobře znáte, jsem zarytý fujista – fujimilovník – fujimaniak - fujián – FujiJAN. A to pořádně zarytý! Možná až tak, že kdybych už nemohl fotit na Fujifilm, nefotil bych raději vůbec.

Nebylo tomu tak ale vždy…

 
S focením jsem začal docela pozdě, až ve svých 24 letech na své svatební cestě v roce 2004, kdy jsem si od rodičů půjčil kompakt Casio Exilim EX-Z4. Focení mě úplně pohltilo, protože venku se daly i s kompaktem dělat docela fajn fotky.

Fotka ze svatební cesty,Casio Exilim   Svatební cesta 31.7.2004, Casio Exilim EX-Z4

Pro focení jsem se zcela nadchnul a během tří dalších let jsem fotil všechno kolem sebe a používal k tomu kompakty, ultrazoomy a kdovíco ještě...

Mým prvním seriózním fotoaparátem byla zrcadlovka Nikon D80, kterou jsem zakoupil starší v roce 2007.
Byl to na tu dobu parádní stroj, poctivý CCD čip, který měl příjemně teplé podání barev, aniž by člověk musel cokoliv dělat. V té době vznikaly i mé první fotopokusy, které byly ovlivněny především knihami Bryana Petersona. Soustředil jsem se v tu dobu hlavně na kompozici, hloubku ostrosti, jako každý začátečník. No a fotil jsem vše kolem sebe.

   
Sousedovic děti v poli, 21.4. 2007, Nikon D80                                              Výhled z oken mého bytu, 25.1. 2007, Nikon D80

Od té chvíle jsem se stal nadšeným a neoblomným nikonistou, nikonmilovníkem, nikonmaniakem, nikoniánem, prostě NikonJanem. Byl jsem tak radikální, že když jsem v roce 2012 začal pořádat fotografické kurzy, které byly určeny jen pro vyvolené, ano, hádáte správně, pro majitele zrcadlovek nejlepší značky na světě – Nikon. Záhy mi bylo naznačeno, že tento rasistický přístup k uživatelům jiných fotoaparátů není úplně to pravé ořechové a kurzy jsem rozšířil i pro jiné značky. Nikon byl však bezkonkurenčně nejlepší na světě a chudák student na kurzu, který přišel s něčím jiným.

Od roku 2007 jsem vyzkoušel snad všechny zrcadlovky Nikon s menším APS-C čipem, které bylo možné sehnat, každou chvíli jsem s velkým očekáváním sledoval (někdy i hodně nad ránem) představení nového foťáku či objektivu a nemohl jsem se dočkat, až na to vše budu fotit. Všechny Nikony jsem znal úplně nazpaměť, každou, i tu nejnesmyslnější položku v menu. Focení s Nikonem byla prostě jedna velká vášeň…       
Moje první "fujina" - Fujifilm X10

Mé první pochybnosti o nesmrtelnosti Nikonu začaly o prázdninách v roce 2012, kdy jsem docela ještě hodně fotil svatby a potřeboval jsem nějaký náhradní foťák, kdyby se mi náhodou na obřadu pokazil Nikon. Přece jen, svatba je velká událost a je třeba k ní přistupovat zodpovědně, a to nejen jako ženich, ale i jako fotograf. Také na rodinné výlety se hodilo něco lehčího.
Po dlouhém výběru padla volba na Fujifilm X10. Bylo to doslova malé fotografické zjevení! Vestavěný zoomovací objektiv 28-112 se světelností f2.0-2-8. WOW! K tomu malý, ale skvělý čip, který dělal parádní fotky až do ISO 1600. Lehoučký, kompaktní, s optickým průhledovým hledáčkem, perfektním podáním barev a hlavně fantastickou schopností vyvážit bílou barvu i ve složitých světelných podmínkách. Mimo profi zakázky jsem vše fotil hlavně Fujifilmem a Nikon jsem bral jen na svatby a do ateliéru.

   
Fotky ze soukromého alba z období srpna - října 2012, Fujifilm X10

V lednu 2013 jsem to nevydržel a Fujifilm X10 vyměnil za retro hit Fujifilm X100 s vestavěným pevným objektivem 23/2, což je po přepočtu na kinofilm ohnisko cca 35mm. Byl jsem nadšený z retro feelingu, podání barev, vyvážení bílé barvy, ale čip a především rychlost ostření ještě zdaleka nedosahovala kvality Nikonů. Ale frajeřina to bylo dobrá, i když širokoúhlé ohnisko a pevný objektiv mi byl tehdy ještě trošku překážkou…

X100 mi vydržela necelé 4 měsíce, protože jsem v květnu 2013 vše prodal, abych si koupil svůj první opravdu profesionální Nikon s velkým fullframe čipem. Lehce jetá D700 s pár levnějšími plnoformátovými skly mě nadchla tak, že jsem úplně zapomněl, že nějaký Fujifilm existuje. V tu dobu jsem si pořídil také ateliér.


Fotografie z období květen 2013 - květen 2014, Nikon D700

Nikon D700 mi vydržel přesně rok, než jsem upgradoval na můj vysněný top model Nikon D3s, který byl v tu dobu proslaven nejlepším ISO na světě (dle laboratoře na čipy dxomark.com). S Nikonem D3s přišel nejlepší záklaďák Nikkor 24-70/2.8. K tomu jsem měl ještě 70-200/2.8 a pevnou padesátku se světelností 1.4. Byl jsem nejšťastnějším fotografem na světě. S takovým setem se dalo fotit takřka vše a v tu dobu nic lepšího na světě snad ani nebylo.
Ano, trošku problém byl, když jsem celou sestavu musel nosit na hory, na kolo, rodinné akce, protože váha a prostorová náročnost byla opravdu nezanedbatelná. Ale říkal jsem si, chceš profi fotky, máš nejlepší foťák na světě, musíš dřít a nosit. Všichni mi říkali, že od fullframu už není cesty zpět. O prázdninách jsem s D3s absolvoval skvělý wokshop se slavným americkým nikonistou Bryanem Petersonem a tam jsem se ujistil, že je Nikon opravdu nejlepší.

   
Fotografie z workshopu s Bryanem Petersonem, Praha, září 2014, Nikon D3s
 
Jako lektor a fanoušek fotografické techniky jsem však stále sledoval nejnovější trendy a neušlo mi, že Fujifilm nezahálí a představuje jednu pecku za druhou.

No neodolal jsem, a koupil si opět v listopadu 2014 malý doplněk k mému velkému foťáku Fujifilm X30 ve stříbrné barvě. Většinu parametrů měl podobných jako předchozí X10, ale vynikal zcela novým X-TRANS čipem, obrovským elektronickým hledáčkem a nádherným retro vzhledem. K tomu se přidal fantastický barevný režim Classic Chrome a já jsem najednou zase nechtěl fotit na nic jiného. Kvalita fotek při vyšším šumu byla sice žalostná, pokud bych to měl srovnat s mým Nikonem D3s. ISO 100 na Fujifilmu X30 vypadalo asi jako ISO 3200 na Nikonu D3s. I přesto měl Fujifilm pro mě své kouzlo.

Na X30 jsem v té době fotil i nějaké zakázky ve studiu, koncerty ve tmavém prostředí a samozřejmě vlastní rodinu. Na velké profi zakázky foťák ale samozřejmě brát nešlo, už kvůli svému malému kompaktnímu vzhledu.

   
Fotografie z Fujifilmu X30, prosinec 2014

Zásadní zlom přišel v lednu 2015. V ten čas se ke mně (ani nevím jak) dostal Fujifilm X-T1 s pevným objektivem 35/1.4. (po přepočtu na kinofilm ohnisko cca 50mm) Během jednoho odpoledne jsem si udělal podrobné obrazové srovnání s mým Nikonem D3s a objektivem 50/1.4 a ještě týž den byl Nikon se vším, co jsem k němu měl, na internetovém bazaru. Fujifilm, který má menší APS-C čip dal nejlepšímu fullframe Nikonu na světě pořádně na zadek, hlavně co se týče ostrosti, barev, vyvážení bílé, kontrastu a kromě rychlosti ostření vlastně všeho. Šum na vysoké ISO byl srovnatelný, s tím rozdílem, že Fujifilm šuměl jaksi analogově a monochromaticky oproti barevnému nepěknému šumu z Nikonu.

Objednal jsem okamžitě Fujifilm X-T1 v krásné grafitové edici s objektivem 35/1.4 a dále jsem dokoupil kompaktní objektivy 16-50 a 50-230 a po prodeji Nikonu D3s s objektivy mi zůstal ještě docela slušný balík peněz.
S Fujifilmem pro mě začal nový fotografický život. Najednou fotky i bez úpravy vypadaly hned skvěle, daleko lépe než na Nikonu. A navíc, fotku jsem viděl v hledáčku ještě dříve, než jsem zmáčknul spoušť. Paráda! Počet tmavých či přesvícených fotek klesl na nulu. Přestal jsem úplně sledovat expozimetr, protože nebylo třeba. Skoro jsem přestal převádět fotky z RAWu, protože JPEGy přímo z foťáku vypadaly bezchybně. Všechny důležité ovládací prvky na těle, krásný retro vzhled, výklopný displej, tělo utěsněné proti vlhkosti a přitom vše v kompaktních rozměrech… Foťák se dal vzít najednou všude a nebyl v batohu ani cítit. Haleluja!

 
Fujifilm X-T1, fotografie z let 2016-2017

S Fujifilmem X-T1 jsem si vystačil až doposud a neměl jsem potřebu upgradovat na cokoliv jiného, protože mi na něm nic nechybělo. Jediné, co mi v poslední době začalo chybět, byl pevný širokoúhlý objektiv. 16mm jsem měl několikrát půjčený, ale zjistil jsem, že už je na mě moc široký, ale má 35 je především na některé interiérové focení zase už příliš dlouhá. Uvědomil jsem si, že jsem se vlastně PROFOTIL K OHNISKU 23mm (po přepočtu na kinofilm je to ohnisko 35mm). Pokud bych si měl s sebou někam vzít jen 1 lehký pevný světelný objektiv, byla by to nyní právě dvacet trojka. Měl jsem možnost si pořídit těžší, ale světelnější 23/1.4 nebo kompaktnější 23/2.0 s menší světelností. A v tu chvíli přišel nápad, proč kupovat objektiv, když mohu koupit retro kompakt X100T nebo X100F, který už objektiv 23 má zabudovaný. Cenově, především starší X100T, vyjde o něco dráž než pevná 23/2.0, ale zase o něco levněji než 23/1.4. Za novinku X100F se mi z principu nechtělo zbytečně dávat 2x více peněz než za X100T, protože 2x lepší určitě není.

Ledaže… Ledaže by mi ji někdo třeba na rok půjčil! A já bych celý rok fotil všechno jen na jeden pevný objektiv bez zoomu. To by byl úlet! Začalo mi to dávat smysl, protože mám rád bláznivé originální projekty, a když se do něčeho nadchnu, tak už nemůžu couvnout. Udělám velkou roční recenzi fotoaparátu, což ještě nikdo v Česku, ale tuším, že ani ve světě neudělal (alespoň jsem to zatím nevygooglil). S tím, že každý týden budu psát report, jak se mi s jedním ohniskem daří, zajímavé mohou být především reakce lidí, když přijdete na firmu fotit pana ředitele retro kompaktním foťákem. Lidé na to stále dost dají, jak velký máte foťák. I proto jsem ke  své X-T1 používal bateriový grip, který foťák opticky zvětšoval.

       Moje první pořádná fujina X-T1 s vertikálním battery gripem

Sepsal jsem tedy email a oslovil několik e-shopů a oficiálních prodejců fotoaparátů Fujifilm. Má myšlenka byla prostá, já budu mít od někoho půjčený na rok foťák a za odměnu budu psát každý týden recenzi a reporty s poděkováním firmě, která mi jej půjčila a s odkazem na jejich stránky. Články budu publikovat jak na svém osobním foto webu, tak na webu naši fotoškoly. A po roce napíšu roční podrobnou recenzi, která bude mít váhu. A hlavně mě to donutí jinak při focení přemýšlet, když člověk nemá k dispozici zoom. A taky mě to donutí o focení psát, což jsem vždycky chtěl.

Email jsem před Vánocemi rozeslal asi dvaceti e-shopům a hned další den se mi ozvali z jediného slovenského e-shopu působícího také na českém trhu. Jedná se o firmu FOTOVIDEOSHOP. Velice serózní a  příjemný pan majitel mi nabídnul spolupráci s tím, že mi fotoaparát na rok půjčí a dokonce mi jej za velice malou zůstatkovou cenu i nechají. Perfektní!



Fotoaparát Fujifilm X100F jsem si vyzvednul osobně v Banské Bystrici těsně před Vánocemi, takže jsem se s ním mohl dostatečně dlouho před začátkem projektu v lednu seznámit. Vše ostatní, co jsem od Fujifilmu měl, jsem raději prodal, aby mě to nenutilo fotit na nic jiného.

Jaké jsou první dojmy z X100F a jeho pevného objektivu? To už bude téma dalšího článku v následujícím týdnu, který shrne první týden focení.
 

Jan Kováč
Fotograf a učitel
www.jankovac.cz
www.mojefotoskola.cz

Partner projektu 35/2.0: